Co napsat o dnešním dni? Jako na houpačce.
Ráno plánovaný budíček v půl 5 a v 5:05 plánovaný odjezd od vrat se synem. Vše v pořádku.
Na cca 95 km dálnice D1 zjištění, že to stojí. Stále jsem neztrácela naději, ale vypadalo to chvilkami hodně bledě.
Nakonec se to rozjelo těsně po 8 ranní a my měli do Brna na výstavu 80 km. Věděla jsem, že to bude tip ťop.
Naštěstí jsme zaparkovali blízko haly i našeho kruhu. Nechala jsem Matěje v autě, aby postavil klec a vše potřebné přendal
z auta do klece. Vzala jsem kartáč, vstupák a pamlsky a hurá do haly.
Bylo přesně 9:00. Paní rozhodčí začala přesně, a tak jsem Bestika jen přelízla a šup s ním do kruhu. Tam byl sám,
a tak jsme byli za minutku venku s CACem . Šlo to velice rychle, tak jsem vyčkala ještě o CACIBa a ono to klaplo, Bestík dostal i CACIBa.
Bylo mi neskutečné vedro, ale šla jsem pro Happy a Matěje k bráně. Ještě, že se mnou byl. Rychle jsem se převlékla , konečně do kostýmu,
u Besta jsem to zvládla v chlupatých černých kalhotech a tričku. Učesala jsem Happy a hurá do kruhu, bylo jich tam 5. Happy vyhrála,
tak ještě o CACIBa a to vyšlo také. Teď velký problém neboť jsem s tím nepočítala a nenapadlo mi rozhodit sítě kolem kruhu,
kdo že by mohl s Happy jít. Matějovi jsem jen řekla, dělej , co já. Vzala jsem Besta, dala mu Happy a hurá o BOBa.
Dopadlo to úžasně , Happy BOS, Best BOB. Skvělé, takhle splavená jsem byla naposledy minulý týden na výstavách v Rakousku
Následovala trocha uklidnění, jídla a než jsme šli do závěrečného kruhu, podívali jsme se na naši roční brněnskou odhovankyni po Happy.
Je super i majitélé, má se jako v bavlnce a to na ni stále zanechává, tak 4 kg nadváhy.
Ke 14:00 jsme se vrátili na výstaviště, zaparkovali jsme na stejném místě jako ráno, kde nás čekal vedle auto strašný obrázek. Někdo nechal v autě 2 labradory.
Bohužel jednoho se nepodařilo zachránit  Šok, bezmoc a chtělo se mi brečet. Husí kůži jsem měla snad všude ještě za hodinu.
Ale zabalili jsme věci z auta a hurá zpět do haly na závěrečné soutěže. Abychom se odragovali.
Sledovala jsme závěrečné soutěže, pak učesala Besta a honem k přípravnému kruhu, tam jsem se k Bestíko nějak chybně nebo co ohnula k zadní nožičce
a problém byl na světě. Kalhoty od kostýmu se rozpáraly v tu chvilku od , no jak to napsat, zepředu až do zadu na spodní část zad. Co teď, tak jsem se
nenápadně doplazila zpět ke kleci, chtělo se mi pochopitelně smát, jenže to bych na sebe upozornila. Vzhledem k tomu, že mi koukalo zezadu
všechno, nebylo by to dobré. Když jsme dosedla u klece na židli, převlékla jsme se do těch černých chlupatých kalhot a hurá zpět .
V závěrečkách se Bestík krásně předvedl v pohybu, ale rozhodčí o kolii ani šeltii nezavadil ani pohledem, tak jsme si vyzvedli pohárek a jeli domů.
Zpáteční cesta byla naštěstí již bez problémů, vzali jsme to přes mekáč za odměnu a já to zapila teď pivem.
Den jako na houpačce, všichni unavení, až zítra to začnu asi pořádně vnímat, co se nám povedlo, i když mi to některé vzpomínky budou kazit.